Haničko,

jak já se dlouho chystám takový článek napsat! Už nemusím-díky. L

Re: Haničko,

Libuško, to je ta naše telepatie :-)

vyhoreni

Tedy rozhodne nepatrim ke karieristum. Naopak jsem hodnocen jako rebel:-) Ale protoze me prace bavi tak jsem to trochu prehanel. No a vyhorel. V zivote jsem si nedokazal predstavit kam az cloveka neustaly stres dokaze dohnat. 2 mesice jsem byl doma a nebyl schopny vubec vyjit mimo byt, ted uz je to lepsi ale porad jeste nejsem uplne OK (po pul roce). Proto mala rada: delejte svou praci nejlepe jak muzete ale nezapominejte ze jsou i mnohem dulezitejsi veci:-)

Re: vyhoreni

Ja se ridim jinym heslem: delej svou praci s co nejmensim moznym odporem a s co nejmensimi vydaji energie. Tj. ani zdaleka ze sebe nevydavam sve maximum, ktere bych mohl, nenervuju se s kravinama, pokud na pracovisti neco nefunguje, protoze to neni moje starost. Nedelam svou praci tak, jak nejlepe mohu, ale abych s tim mel co nejmene starosti a vydaju. Energii si setrim na dulezitejsi a prijemnejsi veci

svatá pravda..

vidím to u některých svých kolegu.....

Tentokrát máte plnou pravdu, paní Formánková.

Až na ten poslední odstavec - o tom nic nevím.

Ale v ostatním máte plnou pravdu.

Šílený kult kariéry, úspěchu, aktivity, spolu se ztotožněním se s zaměstnavatelem a z toho plynoucím extrémním nasazením vede k těžkému syndromu vyhoření.

A ze syndromu vyhoření se pak už nedá utéci ani alkoholem, ani drogami, ani rozvodem a mladou milenkou...