Jak tak chytrý dítě může mít tak blbý rodiče?

Život bez mobilu nebo počítače? Nepřichází v úvahu. Kdo dnes nemá mobil, počítač nebo aspoň email, je mimoň. Pro mladou generaci jasná zpráva. Ovšem pro nás - pro generaci (samozřejmě ne pro celou) za jejichž mladých časů byla automatická pračka a kazetové magnetofony vrcholem technického pokroku -  to ještě před nedávnem taková samozřejmost nebyla. 

O. Formánek

Když jsme zdolali nástrahy bankomatů, které nám bez milosti žraly karty za naše technické přešlapy, cítili jsme se na vrcholu svých technických možností, poněvadž jsme netušili, že se na nás řítí technická pohroma.

Po revoluci jsme se nesměle seznamovali s videorekordérv, s dálkovými ovládači, mikrovlnkami. Snad jen myčka na nádobí podobná obsluhou automatické pračce nás tolik nezaskočila.

Když jsme si na chvíli vydechli, zjistili jsme, že to byl jen počátek našeho technického trápení. Přišla totiž další záludnost - mobily. Ty nás většinou už zaskočily jako rodiče dětí školou povinných. Jelikož naše děti s vrcholovou technikou naší doby vyrůstaly jako se sourozenci a už v předškolním věku si uměly pouštět pohádky na magnetofonu, ve školním věku bez problému zvládly televizní ovladač či obsluhu videa, přistupovaly k novým technickým vymoženostem, jako je mobil, bez bázně a hany.

Zatímco my jsme sbírali odvahu si s ním něco začít, ony už ho měly zmáknutý. A tak jsme se my rodiče dostali do pozice žáčků a naše děti učitelů vyučujících rodiče, jak zacházet s mobilem. A zrovna tak jako my jsme se rozčilovali nad nimi, že se nemohou naučit např. vyjmenovaný slova, oni šíleli nad námi a nechápaly, co na obsluze mobilu nemůžeme pochopit a proč nám to musí opakovat stále dokola. „Jak tak chytrý dítě, jako jsem já, může mít tak blbý rodiče?“ vzdychali v duchu a ve vypjatých situacích i nahlas dítka nešťastná z naší technické tuposti.

Po usilovném boji pokořeni vlastními dětmi jsme zvládli i ten záhadný přístroj a stal se naší třetí rukou. Když se po vítězném zápase s mobilem naše pochroumané technické sebevědomí otřepalo ze všech ran a úlevně vydechlo, přišla rána pod pás - počítače.

Zpočátku jsme se dušovali, že si s tím odporně složitým přístrojem nic nezačneme. Koukali jsme na něj bázlivě a chodili okolo něj po špičkách, jako bychom se báli, že ho probudíme. Jenomže jsme netušili, že ho budeme potřebovat i v práci a stane našim životním partnerem. A tak nám nezbývalo než znova vyrazit do boje a zdolávat další záludnosti bouřlivého technického pokroku.

Pokusy o počítačové kursy často dopadly na neúrodnou půdu a v našich hlavách zanechaly jen zmatenou směsici počítačových výrazů software, hardware, Explorer, editor, Backspace, Caps Lock, Harddisk, Microsoft Office, Microsoft Windows, modem atd. nám hučely v hlavě jako záhadné neznámé a duši opanoval strach, že tyhle záludnosti nikdy nepochopíme.

A tak zase přišly na řadu děti - učitelé a jejich nepochopitelné povzdechy, když vedly naše první strachuplné krůčky při seznámení s tím zapeklitým přístrojem. Jenomže nad touhle záludnou potvorou jsme nikdy nezvítězili. Naučili jsme se sice ovládat to, co potřebujeme, ale často ani nevíme, jak se námi zdolaným úkonům odborně říká, nebo jaký je rozdíl mezi Softwarem a Hardwarem. Rozumíme jen řeči - klikni sem, klikni tam, vyber v menu to a to, dej Ok.

S výrazy software, hardware, Explorer, editor, Backspace, Caps Lock, Harddisk, Microsoft Office, Microsoft Windows, modem, Word atd. nejsme kamarádi dodnes a asi nikdy nebudeme. PC našemu sebevědomí nikdy nedovolí, aby zařvalo konečné vítězné hurááááááááá! Protože kdykoliv jej pozvedne nějaká zdolaná překážka, vzápětí ho srazí nějaká zákeřná tabulka, která na nás zcela nečekaně vyskočí a plácá nesmysly, kterým nerozumíme. A jsme zase v ……. a voláme na svá dítka: „Hele mě tu vyskočila nějaká tabulka, pojď se podívat, co to je a co s tím mám dělat!“

No ale přesto všechno nás musím pochválit a trochu zvednou naše technisebevědomí, protože jsme od technického vrcholu naší doby - tedy automatické pračky ušly po technické stezce plné zákeřných překážek velký kus cesty.   

Nejčtenější články a nejvyšší karma:

Záchodová štětka do vagíny nepatří

http://formankova.blog.idnes.cz/c/35716/Zachodova-stetka-do-vaginy-nepatri.html  

Vem si mě, aneb jak slepice bojují kohouta  

http://formankova.blog.idnes.cz/c/12270/Vem-si-me-aneb-jak-slepice-bojuji-kohouta.html#t2