Je Okamura komunista?

Smekám před články Tomia Okamury, které se týkají  našeho politického dění. Zjednodušeně se dá říct, že je vzdělaný člověk, bystré mysli, obdivuhodně rozumný a neobyčejně moudrý, který nemyslí jen sám na sebe.

Tomio Okamura vždy poukáže na podstatu problému, nebojí se nazvat věci pravými jmény. Očistí problém od ideologického balastu, jímž se politici snaží blbnout lid a uvede stav věcí na pravou míru.

Například v článku : Nekrást musí být zase normální – odhaluje  účelovou manipulaci politiků s občany.

Zatímco politici alibisticky svalují vinu za státní dluh na občany, Tomio Okamura uvádí fakta na pravou míru. Tedy, že za dluh jsou zodpovědní především politici, kteří tuhle zemi spravovali a díky jejich zlodějnám stát zadlužili.

Zatímco politici jednají s občany jako s poddanými, neustále jim tlučou do hlavy, že si musí utahovat opasky, Tomio Okamura uvede otočenou pravdu do správné polohy. Jeho věta, že vláda by měla padnout na kolena a o peníze své občany s pokorou prosit, by se měla vysázet do zlata.

Zrovna tak v článku -  Odpovědnost – poukazuje na fakt, že politici nenesou žádnou hmotnou odpovědnost za plýtvání státními penězi, i když se dopouštějí trestného činu - porušení povinnosti při správě cizího majetku.

Tomio Okamura otvírá lidem oči

Tomio Okamura otvírá lidem oči, aby si uvědomili, že oni nežijí pro stát, politiky a ekonomiku, ale stát, politici i hospodářský systém mají sloužit jim, což velice trefně vysvětluje v článku - Novoroční projev.

Odhaluje zde účelovou politickou manipulaci, kdy politici z občana udělali ekonomický nástroj, který má státu přinášet peníze. Zblbli lidi natolik, že ti zapomínají na fakt, že právě hospodářský a společenský systém tedy i ekonomika má sloužit  všem pro jejich spokojený a důstojný život.

Je Okamura komunista?

Svým článkem - Zase tu běhá strašák komunismu - kde nazval věci pravými jmény, rozbouřil vlnu pokryteckých emocí, díky nimž byl pasován málem na komunistu.

A přitom neudělal nic jiného, než že uvedl historická fakta a poukázal na přetvářku naší společnosti a především politiků.

Uvedl klasické příklady pokrytecké morálky naší společnosti, která se distancuje od  KSČM a přitom plno převlečených normalizačních komunistů dnes bez problémů dělá politickou kariéru.

Vrcholem pokrytectví byli oba prezidenti Havel i Klaus - zarytí odpůrci komunistů, kteří využili hlasy či nehlasy KSČM,  aby se dostali na hrad.

Upozornil na skutečnost, že komunisti z KSČM nejsou pro tuto republiku žádným totalitním strašákem, ale naopak naší republice škodí ti převlečení skrytí komunisti, kteří se podíleli na rozkrádání naší polistopadové republiky.

Oprášil paměť všem, kteří zapomněli, že strašák komunismu se u nás používá jako úspěšná předvolení taktika, kterou se lidé nechávají oblbnout, aby nevolili levici, což se potvrdilo již několikrát.

Připomněl historická fakta, že právě komunardi, pak socialisti a komunisti vybojovali proti pravici všechny sociální vymoženosti a občanská práva, která dnes považujeme za samozřejmost, jako např. sociální pojištění nebo osmihodinová pracovní doba.

Právě socialistům a komunistům můžeme dnes děkovat, že nemusíme dřít od nevidím do nevidím a ještě žít v chudobě.

Ovšem díky pravicové a korupční politice se některé skupiny obyvatel vrací zpět do podmínek dřevního kapitalismu.

Připomněl také historické události, kdy se nejen ve jménu víry,  ale i občanských práv či zachování demokracie masově vraždilo, pronásledovalo, mučilo, válčilo a mnohé z těchto zločinů měla na svědomí i pravicová ideologie. A zatímco komunisté se za své zločiny omluvili, žádná z pravicových stran tak neučinila.

V souvislosti s tím upozornil na historicky ověřenou skutečnost, že každá dobrá myšlenka se dá zneužít. Lidi tak nelze soudit podle jejich stranického zařazení, ale podle toho jak se chovají.

Tomio Okamura vede čtenáře k prozření, aby si uvědomili, že nálepky jsou jen k ohlupování lidí a aby se učili vidět vždy vše v souvislostech.

Podstatu této moudrosti shrnul zcela trefně ve sloganu: Ne idea, ale gauner s ideou v hubě škodí.

Hází perly sviním

Články Tomia Okamury považuji za skvostné, co slovo to perla, která dává čtenářům naději a sílu bojovat proti zlovůli našich politiků. V některých případech však jako by házel perly sviním.

V článku Zase tu běhá strašák komunismu - na konci odstavce - Jsem proti kolektivní vině  - vyzývá Tomio Okamura všechny, kteří s ním chtějí polemizovat, aby si nejprve přečetli dokumenty KSČM a nepapouškovali hloupé floskule politiků, kteří z rozeštvávání společnosti těží.

A v této poslední větě je kámen úrazu naší společnosti. Bohužel mnoho lidí se nechce vzdělávat, nechce nic číst. Pohodlnější je papouškovat hloupé floskule politiků, protože mnohým rozeštvaná společnost vyhovuje. Mají proti komu bojovat, mají terč, na němž si mohou vybíjet svou agresivitu a své vlastní frustrace.

Někteří lidé se snadno nechají oblbnout politiky, nejen proto že neznají historii, ale i proto že se raději řídí emocemi než rozumem. Jedním z klasických oblbovacích prostředků je politická hra na levičáky a pravičáky, která mnohým lidem vyhovuje. Stačí jim totiž zařadit se nalevo nebo napravo, aby věděli, s kým a proti komu mají bojovat. A hlavně nemuseli přemýšlet o tom, kde je pravda, podstata a smysl dobře fungujícího hospodářského systému, který má sloužit všem k důstojnému životu.

Tento bojovný postoj vede k nenávistné zaslepenosti. Někteří jsou zaslepení úmyslně, jiní díky své omezenosti a pravdu nechtějí slyšet, byť je podložena historickými fakty a událostmi.

Navíc naše společnosti trpí posttotalitním syndromem, že vše sociální je fuj. Takže stačí projevit sociální cítění a už je člověk pasován na levičáka.

Zaslepenost těchto lidí vychází také z faktu, že neznají vůbec atributy, jimiž se vyznačuje pravice nebo levice. Např. u nás žádná pravice neexistuje, jsou jen politici, kteří se za pravici jen vydávají, ale zásady pravicové politiky nedodržují viz zvyšování DPH.

Díky totalitnímu komplexu se někteří  lidé bojí projevit i jakékoliv sociální cítění, anžto by mohli být označeni za levičáky.

Náš posttotalitní syndrom je tak zaměřen jen na komunistické zločiny, o zločinech ostatních stran se nemluví, to je společenské faux pas.

Komu Okamura vadí

Tomio Okamura při psaní svých článků vychází z ověřených faktů, problematiku daného tématu zná nejen podrobně, ale vidí ji také v celosvětových či širších souvislostech. Je objektivní a nezaujatý a dokáže se poučit z historie, což dokáže málokdo.

Je nestraník, není tedy ovlivněn nikým a ničím, proto jeho články jsou objektivní, nestranické a moudré a je v nich vyjádřená správná podstata lidského vnímání.

Není divu, že Tomio Okamura, který projevuje sociální cítění a odhaluje lidem pravdu, je trnem v oku nejen zaslepeným občanům, pro něž je slovo sociální fuj. Ale především nejde pod nos zkorumpovaným politikům, kteří si hraji na vlastním písečku a potřebují oblbovat lidi ohlupovacím ideologickým marastem a katastrofickými ekonomickými scénáři, aby z nich mohli dřít kůži a sami se pakovat.

Jak moc jim Tomio Okamura nevoní, ukázalo jeho pochybné vyřazení z kandidátů na prezidenta.

Poctivého, moudrého člověka se smyslem pro spravedlnost, který myslí na dobro občanů a politikům vidí do karet, hamižní politici na hradě nepotřebují.