Proč muži nepomůžou, i když můžou II

Seriál Láska okem vědy aneb ironický pohled na ženu a muže 14.díl

O. Formánek

Když žena muže o pomoc

žádá slovesem mohl bys,

muž slyší musíš,

jinak jsi na odpis.

Chce-li se žena od muže

dočkat pomoci ,

musí zapomenout

na sloveso moci,

které vyvolává u mužů 

spoustu negativních emocí.

V předchozím díle byl uveden návod jak procházet minovým polem proti pólové mentality opačného pohlaví v oblasti „help me“. Především ženám byl popsán plánek, podle nějž se mají ve výbušném prostoru pohybovat.

Plánek je však nutné doplnit o jeden základní strategický bod, neboť může ztroskotat na jedné, pro ženy celkem nepodstatné maličkosti – na volbě slov, přesněji řečeno na slovesu MOCI. Toto slůvko, které něžné pohlaví používá jako zdvořilostní finesu, dokáže muže rozdráždit k nepříčetnosti.

Když řeknete ženě: „Mohla bys vynést koš?“ automaticky vnímá vaši větu jako prosbu, zda je ochotna nebo má-li čas vynést koš, a podle situace vaší prosbě buď vyhoví, anebo vám sdělí, proč nemůže vaší žádosti vyhovět.

Řeknete-li muži: „Mohl bys vynést koš?“ nastává v jeho myšlenkovém pochodu zcela jiný proces. Lovec zafixovaný na svou výkonnost a své schopnosti považuje takto formulovaný dotaz za zjišťovací otázku, zda je schopen vynést koš, a nikoli je-li ochoten, nebo má-li čas udělat si výlet k popelnici.

Proto se cítí dotčen, že se ho na takovou samozřejmost vůbec ptáte, vždyť koš umí vynést každej blbec. Sloveso mohl bys nebo můžeš představuje pro muže zaklínací formuli, která je pro ně nejen projevem nedůvěry v jeho schopnosti, ale i manipulačním prostředkem jak si vynutit jeho souhlas. Neslyší v ní totiž prosbu, ale očekávání, že daný úkol provede, protože to považujete za samozřejmost.

Což vyvolá u svobodomyslných lovců absťák, poněvadž mu bere možnost svobodné volby. Nemůže se totiž rozhodnout sám, zda koš vynese, nebo ne, a proto reaguje na zmíněnou prosbu jak býk na červenou barvu a místo kladné či záporné odpovědi na vás začne prskat otravné šípy: „ Ty po mně pořád něco chceš,“ „Proč ho musím vynášet zrovna já?“ „Proč ho nevynesou děti?“ apod. Anebo vám řekne: „Ano mohl,“ čímž odpoví na váš přiblblý dotaz, jímž podle jeho lovecké logiky zjišťujete, zda je schopen vynést koš, a tím pro něj kauza s košem končí.

Vy naivně považujete jeho odpověď za souhlas a pak s úžasem sledujete, jak s elegancí supermana ignoruje koš upící pod tíhou odpadků. Když mu jeho slib připomenete, s výrazem Alenky v říši divů nechápe, o čem mluvíte. Tento nevinný ping pong se slovíčky pak většinou vyústí v partnerskou explozi a plamenomet oboustranných výčitek vypálí do rodinného krbu cejch dusna.

Chcete-li se, milé dámy, vyhnout štiplavému dýmu, jenž zaplaví vaši duši po zmíněné explozi, važte slova. Ač vám nuance v používání sloves připadá malicherná, pro muže znamená zásadní rozdíl. Velice záleží na tom, jestli se zeptáte: „Mohl bys vynést koš?“ nebo „Vynesl bys koš?“ I když vy v tom nevidíte žádný rozdíl, přesto první věta rozpálí vašeho drahého do červena. Zatímco druhá mu dává možnost rozhodnout se, jestli vaší prosbě vyhoví, či nikoliv. Muži dokonce tvrdí, že pokud dostanou oddechový čas, aby se mohli sami rozhodovat, rádi své drahé vyhoví, protože se tak cítí jako dobrovolní hrdinové, kteří splní své drahé její přání a zaslouží si tudíž její obdiv.

Zdá se vám to neskutečné, milé dámy? Mně sice taky, ale opravdu je tomu tak, ověřila jsem si to na vlastní kůži. Chcete-li, aby váš Adam přidal ruku k dílu, zapomeňte na tvary dráždivého slovesa. Možná na něj má alergii z dětství, kdy za něj rozhodovali rodiče a on se slůvkem můžu dovoloval, jestli smí jít ven, projet se na kole apod.

Dejte tedy svému lovci šanci, aby měl pocit svobodného rozhodnutí. Když mu poskytnete možnost volby, v níž může říci své NE, je více ochoten vám říci své ANO. Pro ženy sice zní tento argument absurdně, avšak podle lovecké logiky má svůj smysl.

Život je komedie, chce-li v něm Eva vyjít s Adamem, musí mu hrát lovecké divadýlko a chce-li Adam vyjít s Evou, musí občas hrát roli romantika, jen tak se lze vyhnout minám, které číhají na oba dva na každém kroku.

Nemusíte však hrát divadlo. Zkuste se vydat cestou přímého vysvětlení. Vysvětlete svému lovci, že zmiňovaným slovesem na něj nečiníte nátlak, ale užíváte jej místo slova „prosím“, třeba tím zmírníte jeho alergii. Za pokus to stojí.

Předchozí díl: http://formankova.blog.idnes.cz/c/5691/Proc-muzi-nepomuzou-i-kdyz-muzou-I.html#t2

Příště:   Proč Adam a Eva potřebují tlumočníka

Článek vyšel na www.babinet.cz