České století - pravda o Havlovi

Zatímco oslavy 25. výročí Sametové revoluce v Událostech na ČT1 připomínaly oslavy VŘSR, poslední dva díly unikátní filmové série České století (Poslední hurá a Ať si jdou) ukázaly pravdu, která potvrdila všechny lživé iluze o Sametové revoluci i o Havlovi.

Tvůrci -  scenárista Pavel Kosatík a režisér Robert Sedláček - se drželi v podstatných událostech faktů. Nedělali tedy z Havla ikonu a ze Sametové revoluce zázrak.

V dílu ”Poslední hurá” ztratila ikona Václava Havla, kterou se nám média snaží stále podsouvat, svou svatozář.  

Dokonale do nejmenšího detailu ztvárnil jeho postavu Marek Daniel, až divák měl chvílemi pocit, že vidí skutečného Havla. Bravurně vyjádřil jeho pochybnosti, nejistotu i zmatenost a bezradnost.

Havel měl pouze jeden cíl - svobodu, nechtěl přechod na kapitalismus, což bylo zřejmé i z jeho  projevů v prosinci 1989 a z jeho projevu v parlamentu, který byl také zpracován v zatím posledním dílu ”Ať si jdou”.

Projev z prosince 1989

„Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků… Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím…..“

Projev z parlamentu z dílu ”Ať si jdou”

„Všichni chceme republiku sociálně spravedlivou, v níž nikdo nebude trpět existenční nejistotou, v níž nebudou strádat lidé postižení, staří, děti či lidé jakkoliv jinak handicapovaní. Chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami. Republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány.“

Co Havel chtěl autoři skvěle vystihli ve slovech politologa prof. PhDr. Oskara Krejčího, CSc. (Oldřich Kaiser):

„Nebezpečný jsou studenti ti se s tím nese….. , ale Havel ne, báli jsme se ho protože byl z milionářský rodiny, ale on je ten poslední, kdo by chtěl návrat ke kapitalismu. “

„Plete si moc a vliv. Podle mě by mu nevadilo, kdyby u moci v podstatě zůstal kdokoliv, ale Havel musí být ten Pán Bůh, co bude mít nakonec poslední slovo. “

„Co chce? Tak ho čtěte, já ho čtu. Co chce  - tu svou nepolitickou politiku, zrušení všech stran po celý Evropě, zavedení občanského fóra do každé rodiny atd. atd. “

Jestli Havel musel mít poslední slovo, nebylo tak jednoznačné, ale svůj odpor k politice dával veřejně najevo. Jeho vize porevolučního vývoje spočívala v motu: ”Pravda a láska zvítězí”, jenomže byl stržen vírem událostí a unášen proudem divokého politického dění, v němž se snažil plavat. Byl především dramatik a filosof, nikoli politický vůdce, který by věděl, kam a za čím jde. Nechtěl být politikem, ale dramatikem, o čemž svědčí další část jeho projevu z prosince 1989.

„Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce. “

V rozhovoru pro MF DNES potvrdil Havlovu nechuť ke kapitalismu, nenávist k politice  ale i neschopnost tvůrčí politické vize také Václav Klaus, který na rozdíl od něj svou politickou a hlavně kariérní vizi bohužel měl.

„Havlismus nebyl schopen vytvořit politickou programovou alternativu. Chtěl kázat, poučovat, nechat se oslavovat. Byl schopen bourat, nikoliv tvořit.“

„Co Václav Havel boural? “

Všechno. On prostě nechtěl společnost, jakou jsme chtěli my. On nechtěl politickou demokracii standardního typu. On nenáviděl politické strany. On chtěl svá milovaná hnutí. A zásadním způsobem odmítal tržní ekonomiku, ač si myslím, že z ní sám osobně velmi tyl. On ale prostě nechtěl trh. Možná si vzpomínáte na jeho výroky, že trh je hokynářství. “

„Myslím, že on, ač samozřejmě nebyl komunista, tak mentálně v mnoha ohledech tím reformním komunistou byl. “

Lid potřebuje symboly

Antipolitický dramatik Havel bez tvůrčí politické vize se přesto stal symbolem revoluce. Opěvovanou ikonou, za níž národ šel a věřil jí. Davy stávkujících občanů, pak daly větší moc sametovým revolucionářům při vyjednávání s tehdejší vládou, a tak mohli dosáhnout i pádu komunistické vlády.

Havlova ikona byla vějičkou pro národ, a tak nemohla z porevolučního dění jen tak zmizet. Touto chimérou se nechala oblouznit značná část národa a nemnozí zamáčkli slzu, když se z disidenta stal prezident.

Jeho odpověď, proč kandidoval na prezidenta - Chci dokončit, co jsem začal - je potvrzující tečkou, že se nechal unášet na proudu politického dění, jako ikona Sametové revoluce bez jasné politické vize.

Jednotlivá fakta z tohoto dílu filmové série pronikala na veřejnost v kusých informacích již pár let po revoluci ve formě obecných zpráv, či svědectví některých aktérů Sametové revoluce.

Postupem času tak mnozí občané ztráceli o Havlovi iluze, avšak média i někteří politici se snažili jeho ikonu stále oprašovat.

Samozřejmě k tomu přispěla i západní média, která Havla opěvovala jako symbol revoluce, protože pro ně znamenal i symbol rozpadu východního socialistického bloku, což bylo v jejich zájmu. Havel jako nejznámější český disident, byl pro ně mnohem vhodnější emocionální symbol, než nějaký jiný politik z východního bloku, který stál včele převratu v jiných východních zemích. A tak mnohé zahraniční úspěchy byly médii spíš nafouknuté bubliny, které neodpovídaly skutečnosti.

Například  o jeho projevu v americkém Kongresu (únor 1990) se vypravovaly báje o nadšení amerických kongresmanů, kteří Havla obdivovali, že si projev napsal sám a po jeho projevu mu ve stoje několik minut tleskali.

Zřejmě netušili, že Havel je dramatik a filosof a nikoliv politik, a proto nepotřeboval ke svému projevu tým poradců, který by mu jej napsal.

Otázkou však zůstává, zda mu opravdu tleskali za jeho projev, či zda jejich potlesk nepatřil spíše ikoně Sametové revoluce a konci východního socialistického bloku.

Slavnému Havlovu projevu byl v Kongresu přítomen i Václav Klaus, kterému se Havlův projev zdál naprosto absurdní a zvláštní -  v dikci stylu dlouhých vět, filozofující, antiamerický, včetně špatného překladu. Z těchto důvodů dokonce dává záruku, že žádný z kongresmanů Havlovu projevu nerozuměl.

A zatímco Havel byl unášen proudem politického dění, jako ikona Sametové revoluce s vizí, že pravda a láska zvítězí, Václav Klaus, Tomáš Ježek a jejich přátelé připravovali šokový a tvrdý přechod ke kapitalismu.

Otázkou zůstává, zda Havel o jejich záměrech věděl.

Studentský aktér a dnešní senátor Martin Mejstřík, tvrdí v rozhovoru pro Jihlava idnes, že Havel o plánech Klause a spol. věděl -  „a přesto nedokázal říct ďáblovi ne.“

Havel nebyl politik, ale dramatik a naivní filosof, který příliš věřil v dobro v lidech. Z jeho chování bylo zřejmé, že zlo pocházelo z nesvobody a dobro ze svobody. Naivně věřil, že svoboda ve všech lidech dobro probudí, o čemž svědčí i jeho široká prezidentská amnestie.

Jak hluboce se mýlil, ukázal další porevoluční vývoj, a tak místo pravdy a lásky zvítězila chamtivost, nenávist, egoismus, lež a podvod.

Související články:

České století - pravda o Klausovi 

České století - Divoká privatizace bez práva