Proměny Václava Klause

Od roku 1989 působí Václav Klaus na české politické scéně, jeho hvězda stoupala strmě vzhůru až dosáhl 2x po sobě postu nejvyššího - prezidentského. 19.června oslaví své 70. narozeniny, takové životní jubileum je výzvou k ohlédnutí za jeho politickou kariérou.

Václav Klaus – ekonom (ministr financí) 
Liberální transformátor pro něhož zisk a soukromý majetek byla modla a stát zlosyn brzdící ekonomiku a omezující občana. Liberální cynik nechávající vše na pospas mocné ruce trhu, protože kontrolní funkce státu by omezovala rozvoj privatizace a tím  i soukromého podnikání. A jelikož podle jeho slov na penězích se nepozná, jestli jsou čisté nebo špinavé, dal tak svoje požehnání, zlodějům, tunelářům a korupci.

Václav Klaus – politik (předseda ODS, premiér, předseda Poslanecké sněmovny)

Zarytý individualista razící poučku: vezměte odpovědnost a iniciativu do svých rukou, zbohatnete nejenom materiálně, ale i duchovně. Za převzetím iniciativy postarejte se sami o sebe se však skrývalo tvrdé sebeprosazování se, workoholické tempo a zákon džungle jen silnější přežije. Morálku ega tak protlačil na výsluní a zašlápl ohleduplnost a soucítění se slabšími štítivým zavrhováním sociálních jistot, které potřebují jen neschopné socky.

S arogancí prosazoval své názory, občany kritizoval za špatné volby (když nezvítězila ODS), novináře a redaktory za špatné otázky. Dával najevo nadřazenost svého výjimečného IQ , kdo s ním nesouhlasil byl hlupák, který nechápal rozměr jeho nadčasových a geniálních myšlenek. Z předvádění jeho IQ se stal jeho koníček, pro nějž využil každé příležitosti.

Václav Klaus – prezident

Euroskeptik

V prezidentském křesle vzal stát částečně na milost a proměnil se v horlivého zastánce české suverenity. Z jeho úst padala tvrdá protiunijní prohlášení, která byla v rozporu s oficiálním proevpropským stanoviskem naší zahraniční politiky. Dokonce i v Bruselu bez ohledu na jeho mandát, jímž měl reprezentovat naši zahraniční politiku, se pustil ostře do EU.

Jak se do Bruselu volá, tak se z něj ozývá. Odezvou místopředsedy Evropského parlamentu Roca Vidal-Quadrase a předsedy ústavního výboru EP Jo Leinena, že jeho kampaň proti euroústavě je lživá a předpojatá, se cítil hrubě uražen.

Zlosyna český stát vyměnil za dva mezinárodní protivníky evropeismus a internacionalismus, které označil za zákeřnější hrozbu než návrat totalitního komunismu. Temnou hrozbou se pro něj stal unifikovaný evropský superstát.

Otázkou zůstává, zda Václavu Klausovi jde skutečné o českou suverenitu, když naše ekonomika je ve většině odvětví našeho hospodářství závislá na zahraničních investorech?

Otec kupónové privatizace a tatíček Masaryk

V tržním dravci se probudilo sociální cítění. Stal se z něj lidumil apelující na rodinu a lidské vztahy, jelikož v životě nejde jen o politiku a ekonomiku. Což se odráželo především v jeho novoročních projevech, kde se objevovaly věty o pomoci potřebným, vzájemné toleranci, dobře fungující rodině a citlivosti k blízkým.

Aroganci vyměnil za předstíranou pokoru – punc velikánů.

Povýšenost, s níž peskoval novináře za špatné otázky, či kritizoval voliče za špatnou volbu, vyměnil za vstřícnost k lidu i médiím.

Lidovost se stala přímo jeho vášní. Uprostřed lidu, ať už na veřejných vystoupeních či ve frontě na lyžařský vlek, se cítí jako ryba ve vodě. A novinářské kachny o jeho prominentním chování mezi lidem, dementuje na svých stránkách i v tisku. Akceptuje veřejné mínění, ale dokáže jít i proti všem, když se neshoduje se jeho názorem. Vzbuzuje tak dojem chápajícího i osobitého prezidenta, kterému občané důvěřují a obdivují jeho výjimečné znalosti i odvahu postavit se proti většině.

V roce 2003 krátce po zvolení prezidentem zabodoval u občanů natolik, že zastínil  dobu jeho největší politické slávy z roku 1996. I když jeho popularita od té doby občas i poklesla, byla stále větší než Václava Havla. A ke konci jeho prvního funkčního období mu věřilo kolem 70 procent lidí. A přestože v roce 2007 podle průzkum agentury Median polovina lidí už nechtěla Klause na hrad, po jeho znovuzvolení patřil k dlouhodobě nejdůvěryhodnějším z nejvyšších ústavních činitelů.

V roce 2007 u národa zabodoval i prohlášením, že je ochoten přivázat se kdesi na Letné, aby vlastním tělem zabránil výstavbě Kaplického chobotnice. Potrpí si na svou lidovost a hrdě ji brání s ješitností sobě vlastní. Lid jej miluje, zdá se převzal štafetu T. G. Masaryka. Jenomže mezi nimi je velký rozdíl.

Zatímco tatíček Masaryk se při svých vyjížďkách na koni zastavil na kus řeči např. s pracujícími lidmi na poli, protože ho zajímalo jak žijí, otce kupónové privatizace vede mezi lid ješitnost čili touha po obdivu. Omračuje davy svými znalostmi a svou lidovostí např. že lyžuje v Krkonoších  a nikoliv někde Alpách jako jiní VIP, nebo že si vystojí frontu na lyžařský vlek jako všichni ostatní.

Jeho ješitnost vítězí nad pokorou i demokratickými principy

Na svou předstíranou skromnost zapomínal ve vztahu ke státním institucím, na něž má trvalou averzi. V roce 2003 vypeskoval Nejvyšší správní soud za rozhodnutí, jímž zrušil výsledky senátních voleb v Praze 11. A v roce 2009 dokonce odmítl respektovat rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Poté, co odmítl jmenovat 30 justičních čekatelů novými soudci pro nízký věk pod 30 let, mu NSS nařídil, aby rozhodl o jmenování Petra Langra, který proti jeho rozhodnutí podal ústavní stížnost a správní žalobu. Ovšem pan prezident toto rozhodnutí ignoroval. A když v roce 2009 jmenoval 39 nových soudců, Petr Langer mezi nimi opět nebyl. To si prostě Václav Klaus nemohl odpustit - aby si prosadil svou.

Eurobijec, Demolition man EU nebo hrdina, který jde proti proudu?

Po svém znovuzvolení, kdy ho ODS za dramatických okolností spojených s výhružkami a vydíráním některých poslanců, protlačila do funkce prezidenta, se jako příkladný nevděčník rozloučil s pozicí čestného předsedy ODS a zůstal v bitevním poli opuštěn jen s hrstkou svých věrných.

Zatímco urážkami, které se snesly na jeho hlavu z EU v roce 2005 byla rozhořčena i ODS, v roce 2008 už většinově lobovala za EU. Když obě komory parlamentu schválily většinově Lisabonskou smlouvu, na pomoc mu přispěchala hrstka věrných senátorů ODS. Prohlásili, že podají proti Lisabonské smlouvě stížnost, čímž dali Klausovi oddechový čas, aby mohl s její ratifikací vyčkat, až jak dopadne referendum v Irsku. Irsko však jeho naděje zklamalo, podruhé smlouvu neodmítlo.

Ale on přesto nehodil flintu do žita a podmínil svůj podpis Lisabonské smlouvy vyjednáním výjimky pro ČR z Evropské listiny základních práv, aby sudetští Němci nemohli zneužít Lisabonské smlouvy k žalobám na ČR o navrácení majetku.

Kapitulace přišla, když vyřkl svůj ortel na stížnost senátorů Ústavní soud, že Lisabonská smlouva není v rozporu s českou ústavou. Václav Klaus s ním sice zásadně nesouhlasil, považoval ho zaujatou politickou obhajobu EU nikoli za neutrální právní analýzu, ale podepsal. Jeho anabáze s Lisabonskou smlouvou skončila 3.1.2009 v 15:00 hodin. Neodpustil si větu, že Česko vstupem smlouvy v platnost ztratí svou suverenitu. Dokonce se přiznal, že kvůli Lisabonu zvažoval abdikaci.

Za svůj úporný boj proti smlouvě byl častován přezdívkami: ničitel EU, potížista, demolátor Evropy, ješita a německý europoslanec Jo Leinen dokonce volal po jeho odvolání, pokud nepodepíše po rozhodnutí Ústavního soudu. Avšak nejen sprcha kritiky se snášela na jeho hlavu. Belgický týdeník The Bulletin ho za jeho počin, že si vymohl ústupek v podobě výjimky z listiny základních práv EU, vyhlásil osobností roku 2009. A našel i zastání u Euroskeptického britského poslance Nigela Farageo a samozřejmě i mezi lidmi, jelikož pro některé je hrdinou, který brání jejich práva proti všem.

Zastánce pokroku

Už méně příznivců má v boji proti panice z globálního oteplování. Svými výroky dráždí k nepříčetnosti celý svět:

Žádné ničení planety nevidím a nikdy jsem ani neviděl.

Globální oteplování není věda, ale nové náboženství.

Globální oteplování - uměle vytvořený problém.

Globální oteplování je nástroj pro potlačování svobody

Za oteplováním jsou přirozené příčiny

Je možné, že ke globálnímu oteplování dochází, ale člověk za něj nemůže

Šetřit se podle něj má, ale nesmí se podléhat umělé vytvořené hysterii, která chce zastavit ekonomický růst a společenský pokrok, a proto ve své nové knize Modrá, nikoli zelená planeta nám radí: zhasínejme. Jen aby svým nesmiřitelným a kontroverzním postojem ke globálnímu oteplování nezhasnul svoji hvězdu.