Tajemství záhadné lučištnice 7.díl

7. kapitola

Na nádvoří před hradem uviděli Zuzanu, která seděla u jednoho ze stolků určených pro občerstvení turistů a popíjela džus.

„Ahoj Zuzano, to je pan Marten záhadolog. Rád by se tě na něco zeptal,“ představila jí Majka Marka.

„Marek,“ usmál se na Zuzanu Marek, když jí podával ruku. Držel její hebkou ručku ve své a zíral na krásnou vysokou plavovlásku s andělským půvabem. Jeho pohled se utápěl v jejích velkých modrých očích, které zářily usměvavými jiskřičkami. Úplně zapomněl, na co se jí chtěl zeptat. Z transu ho vyrušila svým příchodem paní Daniela, která tu společně s manželem provozovala občerstvení:

„Ahoj Majko, dáš si něco?“

Marek sebou trhl a pustil Zuzaně ruku.

„Ahoj Danko,“ dám si džus.

„Pane Marten, dáte si něco k pití?“ zeptala se ho Majka.

„Jooo,“ zakoktal se Marek: „Máte kolu?“

„Jistě,“ odpověděla, paní Daniela a odešla pro pití.

„Sednem si, ne?“ řekla Majka. 

Marek přikývl a oba si přisedli k Zuzaně.

„Chtěl bych se vás zeptat na vaše žázitky tady na hradě… v noci. „Měla byste na mě někdy čas?“ vyhrkl nervózně na Zuzanu Marek.

Zklidni se, mluvíš jak debil, nařídil si v duchu a snažil se zklidnit své rozbouřené hormony.

„Třeba hned, usmála se na něj Zuzana a tvářila se jakoby si jeho přeřeku nevšimla. Zatím tu žádní návštěvníci nejsou, tak máme čas,“ dodala Zuzana

Majka se usmála, ale tvářila se také, jakoby si ničeho nevšimla.

Do jejich rozhovoru vstoupil opět rušivý element paní Daniela, která přinášela pití. Když postavila sklenice na stůl, Majka jí představila Marka.

„To je pan Marten záhadolog, bude tady teď nějaký čas zkoumat záhadu pekelné brány.“

„ Loučná, těší mě,“ usmála se paní Daniela.

„Budete chtít ještě něco?“ zeptala se.

„Ne,“  odpověděli skoro všichni najednou.

Když paní Daniela odcházela, řekla Zuzana koketně Markovi: „Tak vás zajímají moje noční zážitky?“

„Aano,“ řekl jí Marek,“prý jste tu v noci  něco slyšela?“

„Jo, stalo se to, když jsem kontrolovala hrad po noční prohlídce. Když jsem prošla všechny místnosti a byla už dole u východu, zdálo se mi jako bych z druhého patra slyšela nějaké hlasy a kroky. Vrátila jsem zpátky na nádvoří a podívala se nahoru, ale všude byla tma. Docela mě to vyděsilo, tak jsem rychle odešla  z hradu.“

„To se vám nedivím,“ odpověděl chápavě Marek.

Cítil z Zuzany slabost ženy, která potřebuje ochránce. To mu dodalo klid, protože v roli ochránce slabých žen se cítil jako doma.

„A stalo se vám to jen jednou nebo víckrát?“ zeptal se už zklidněným ale starostlivým hlasem.

„Díky bohu, jen jednou. Od té doby se mnou chodí na noční kontroly Majka,“ řekla Zuzana

„To chápu,“ řekl soucitně Marek.

„Vás by to asi nevyděsilo. Vy bystě se šel podívat, odkud se ty hlasy a kroky ozývají, že jo?“ zeptala se ho koketně Zuzana.

„Asi jo,“ odpověděl s hrdým úsměvem Marek.

„No s vámi bych se nebála, to bych se šla taky podívat,“ laškovala s ním dál Zuzana.

No abysme pak neutíkali oba,“ zažertoval Marek. 

Byl rád, že  získal v roli statečného ochránce opět svoji rovnováhu.

Majka popíjela džus a poslouchala jejich laškování. No jo, věčně milá usmívající se, něžná, slabá kráska Zuzanka. Ta na tu svojí tvářičku andělský naivky dostane každýho chlapa. Pipina jedna podlejzavá. Majce šla s tou podlejzavostí, při níž nasadila věčně sladký úsměv a rozmazleně kníkavý hlas na nervy. Ale Majka se vždycky bavila tím, jak jí to chlapi žrali. Nejdřív z ní byli vedle a pak jim pomalu rostl hřebínek. Je to sranda pozorovat, jak s nimi cvičí ty jejich hormony.

„Tak já už  půjdu,“ řekla Majka, když dopila džus, „vezmu první prohlídku, abyste měli víc času na pokec.“

„Díky moc, po pátý bych si zase přišel pro klíče,“ řekl jí Marek.

„Jasně přijďte,“ řekla Majka a odešla.

„Co se to vlastně snažíte vypátrat?“ zeptala se ho Zuzana.

„Zajímá mě podzemí a záhadná lučištnice. Hlavně její levorukost, je to světový unikát. A taky proč má kentauřice lví ocas,“ odpověděl jí Marek.

„Jak se ctíte vy v kapli?“ zeptal se jí.

„Moc dobře ne,“ odpověděla mu.

„Takže se vám kapli dělá špatně?“

 „No, vyloženě špatně se mi tam nedělá, jen se tam nectím moc dobře.“

Na nádvoří přicházeli první návštěvníci.

„No asi už nebudem mít klid na povídání.  Kdybyste si ještě vzpomněla na něco zajímavého, tak mi dejte vědět,“ říkal jí s úsměvem, když vstával ze židle.

Zuzana s úsměvem přikývla.

Předchozí díl: http://formankova.blog.idnes.cz/c/12579/Tajemstvi-zahadne-lucistnice-6dil.html#t2 

 Tajemství záhadné lučištnice 8.díl 

http://formankova.blog.idnes.cz/c/12773/Tajemstvi-zahadne-lucistnice-7dil.html#t2 

Všechny díly zde: http://formankova.blog.idnes.cz/r/4798/Povidky.html 

Vyšlo na www.babinet.cz