Ze slov strhne se průtrž mračen,
Srdce protínaj si kajícným mečem,
sliby věčných pout tě horoucně bijí,
dokud jim nedáš v plen svoji šíji.
Vznášíš se v jeho objetí jak Eva v ráji,
vzdáš se mu a octneš se v pustém háji,
ticho po bouři neslyšíš hlásky,
vyschl pramen slov lásky .
Z kajícného prosebníka vyrostl mistr kat,
tvou šíji bílou stíná jeho mlčenlivý chlad.
Ten udatný rytíř dobyl svého cíle,
teď si v šenku hledá jiné kratochvíle.
Na prsou zdobí ho vavříny,
tvé panenské neviny.
Rozverně v bujarém průvodu,
teď hrdě hájí svoji svobodu
a ty jen v němém úžasu,
mlhavě vzpomínáš na krásu,
kdy šeptal ti něžně lásku do vlasů.
Evo ty jsi kousla do jablka
A my už můžem - jen tiše vzlykat.
Vyšlo na: www.babinet.cz