Bez praxe nejsou koláče

Od zavedení povinné školní docházky Marií Terezií poučovali rodiče své potomky – dobře uč - čím vyšší vzdělání, tím lepší zaměstnání. Ne všichni rodiče mohli dopřát svým dětem po ukončení základního vzdělání další studium. Ale i rodiče, kteří neměli finanční prostředky, se snažili pomoci svým dětem získat vyšší vzdělání. Chudý student nebyl v našich zemích žádnou výjimkou.

O. Formánek

Do roku 1948 platilo pravidlo - čím vyšší vzdělání, tím lepší živobytí beze zbytku. Totalitní režim tuto poučku mírně narušil, protože dělník nebo řemeslník si mohl vydělat více než úředník, ale pořád se rodiče snažili vést svá dítka k dobrému prospěchu a studiu na středních a popř. vysokých školách. Poučka se pouze doplňovala o slogan - dobře se uč, ať nemusíš dělat rukama. Stále však platilo - čím vyšší vzdělání tím lepší místo - proto i vyučení využívali možnosti večerního studia, aby dosáhli maturitní zkoušky a mohli se stát vedoucími pracovníky, kteří byli lépe placeni.

Vysokoškolské vzdělání znamenalo i vyšší společenskou prestiž –  tituly Mudr., Ing., PhDr. atd. znamenaly nejen určitý respekt, ale i dobře placené místo. Ano i diktatura proletariátu uznávala a podporovala vzdělanost.

Paradoxně po roce 1989 v době demokracie pravidlo - čím vyšší vzdělání, tím lepší zaměstnání – přestávalo postupně platit.

V prvních letech po roce 1989 ještě poučka platila a dokonce vysokoškoláci především ekonomických oborů byli nejžádanější pracovní silou. Jenomže postupem času se poučka - čím vyšší vzdělání, tím lepší zaměstnání – začala v praxi vytrácet a dnes se dokonce mluví o ztracené generaci středoškoláků, ale i vysokoškoláků. Rodiče sice předávají svým dětem stejnou poučku o vzdělání, jenomže dnes v praxi už neplatí.

Proč?

Protože statistiky prokázaly, že ve srovnání s vyspělým světem bylo u nás málo vysokoškolského a středoškolského vzdělání. A problém se začal řešit, jak u nás bývá porevolučním politickým zvykem – po Kocourkovsku, tedy krátkozrace.

Začaly se rušit učební obory a vznikaly nové střední a vysoké školy. Vznikly tak nové obory na středních i vysokých školách. Zlikvidoval se tak dobře rozvinutý a fungující systém učňovského školství a nikdo neřešil, jestli více absolventů s maturitou či diplomem bude mít uplatnění na trhu práce.

Krátkozraké řešení tak způsobilo, že dnes je nedostatek řemeslníků a znovu se zavádějí staré učební obory, nebo se zvýhodňují studenti učebních oborů a uplatnění středoškoláků ale i vysokoškoláků se stává na pracovním trhu místy až zoufalé.

A tak krátkozraké a nabubřelé politické řešení české nevzdělanosti opět způsobilo mrhání státními penězi a ze středoškoláků i z vysokoškoláků udělalo ztracenou generaci.

Obě skupiny narážejí na nepřekonatelný problém – nemáte žádnou praxi.

Vzniká tak začarovaný kruh - praxi absolventi bez práce nezískají a do práce je bez praxe nikdo nevezme.

Vysokoškoláci mají navíc ještě jeden handicap - firmy je  nechtějí zaměstnávat, protože jsou pro ně drahá pracovní síla. Někteří absolventi vysokých škol se snaží řešit problém tím, že se uchází o místa, která nevyžadují vysokoškolské vzdělání, tedy o místa s nižším platem, ale ani tak nejsou úspěšní.

Sice už vzniklo opatření, které by mělo pomoc absolventům vysokých a středních škol získat praxi - podporou firem, které je budou zaměstnávat, ale otázka je, jakou bude mít tato podpora úspěšnost.

Toto opatření jen potvrzuje, že náš poltický Kocourkov mrhá investicemi - investice do vzdělanosti a pak další investice, aby se vzdělanost uplatnila. A když k tomu přičteme fakt, že vysokoškoláci např. lékařských fakult, kteří doma vystudují zadarmo, pak odchází za vyšším výdělkem do ciziny, dojdeme k paradoxu - že státní investice do vzdělávání jsou u nás promrhané peníze. Což opět odporuje další známé poučce, že investice do vzdělání jsou dobře investované peníze.

Tržní ekonomika by měla vycházet z potřeb trhu, tedy z poptávky po pracovních silách a ne z nějakých statistik, které neukazují potřeby trhu.

Jediná cesta, jak ze začarovaného kruhu ven, je vlastní podnikání, ale většina absolventů se do podnikání pouštět nechce. Důvodů proč nechtějí podnikat uvádí hned několik:

-         nemají počáteční kapitál a nechtějí se zadlužovat

-         složitá státní byrokracie, která komplikuje podnikání

-         získat zákazníka je velmi složité

-         podnikání vyžaduje všechen čas – práci od nevidím do nedivím

-         zaměstnání považují za větší jistotu

I přesto, že dnes internet ulehčuje podnikání mnoha způsoby a je možné podnikat i bez velkých počátečních investic, nechtějí se mladí lidé obecně pouštět do podnikání.

Je možnost začít podnikat s MLM, kde není vysoký vstupní kapitál a mohou tak získat i marketingovou praxi, ovšem paradoxně zde jim chybí potřebné vzdělání, aby poznali solidní firmu, a to je ve školách nenaučí. A tak se může stát, že než najdou solidní firmu cestou pokus – omyl – přijdou o spoustu peněz, protože mezi MLM firmami existuje hodně podvodných.

Cesta ze začarovaného kruhu tak vyvolá další dilema – zkusit či nezkusit podnikání s MLM?

Možná jediným řešením by bylo vyzkoušet si tuto variantu už při studiu, anebo se při studiu snažit získat brigádami praxi ve svém oboru, protože v Českém Kocourkově je vzdělání bez praxe pro kočku.

Nejčtenější články a nejvyšší karma:

Záchodová štětka do vagíny nepatří

Vem si mě, aneb jak slepice bojují kohouta

Máte pravdu pane prezidente