Tajemství záhadné lučištnice 18. díl

18. kapitola

Když Marek přišel na nádvoří  uviděl Majku s Zuzanou, jak spolu hovoří u jednoho ze stolků.

„Dobrý den,“ pozdravil obě.

„Jdu za vámi,“ řekl Majce.

„A za mnouuu neee?“ zeptala se rozkňouraným tónem Zuzana.

„Za tebou ne, ale tvýho muže bych rád poznal,“ odpověděl jí Marek.

„No, jo, už jsem slyšela, že potřebuješ pomoc restaurátora.“ „Zeptám se ho a přimluvím se za tebe,“ mrkla na něj laškovně Zuzana.

„To budeš hodná, dík,“ odpověděl s úsměvem Marek.

Hm už si tykaj, pomyslela si Majka a obrátila se na Marka s otázkou: „Tak přišel jste na něco?“

„Jo přišel, ale nic moc, přines sem to sebou, abych vám to ukázal.“

„A mně to taky ukážeš? zeptala rozmazleným tónem Zuzana.

„No jestli chceš, tak jo,“ odpověděl ji s nezájmem Marek.

„Ty třpytivý tečky nejsou náhodný shluk světélkujících bodů,“ říkal Marek Majce, když z kapsy vytahoval papír.

„Fakt!? A co to teda je?“  ptala se překvapeně.

„Podívejte,“ ukazoval jí Marek papír, kde měl napsanou rovnici a pod ní ostatní zápisy.

X = (l ∩ <-―

1. zápis >l => ↑

                      Υ

2. zápis >⁄ => ↑  > Υ    

3 .zápis l> <->

Zuzana nakoukla Majce přes rameno. „A jé nějakej piktogram, to není nic pro mě. Tak já jdu,“ řekla dotčeně.

Když odcházela v duchu litovala, že se tak platonicky upnula na Marka. Vysnila si v něm svého prince, který by ji mohl vysvobodit z citové frustrace v manželství s Luborem. Doufala, že to mezi nimi jiskří a mohl by to být konečně ten pravý. Byl tak něžný a chápavý. A teď si ji kvůli nějakýmu pitomýmu piktogramu ani nevšimne a věnuje se Majce. „Všichni chlapi jsou stejný,“ řekla lítostivě, když sedla do auta.

Marek s Majkou byli tak zabráni do rozhovoru, že ani nezaregistrovali, že Zuzana odešla.

„Ty tečky tvořily tenhle nápis ukázal Majce prstem na X = (l ∩ <-―  a z něj jsem vydedukoval, že lučištník je boží dar, který má chránit lidi před démonem,“ vysvětloval jí.

„A co ty ostatní zápisy?“ zeptala se ho.

„Tyhle dva nápisy jsem objevil u zazděných vstupů do podzemí v pískovcové skále. Ten poslední v prasklině u fresky,“ řekl jí.

„Tohle jste objevil u těch vstupů a tohle u fresky,“ opakovala nevěřícně.

„No to jsem vůbec netušila, že by tam něco takovýho mohlo být. A na fresku se dívám skoro denně a nikdy jsem si ničeho takovýho nevšimla,“ řekla udiveně.

„Protože jste nic nehledala,“ usmál se na ni.

„No jo, ale bylo tu už víc lidi na průzkumu a nikdo nic takovýho neobjevil, nebo o tom aspoň nevím. Jste fakt dobrej,“ usmála se na něj a zadívala se znova papír. A najednou z ní vypadlo: „Šíp tětivou proniká, rovnováha zaniká.“

„Cože?!“ řekl nechápavě Marek.

„Podívejte se tyhle tečky, které máte spojené jako =, se dají spojit taky takhle ‾∆‾ ,“ řekla  mu místo odpovědi.

Marek ohromeně zíral na trojúhelník s přímkou, který Majka vytvořila spojením teček, které on považoval za rovná se.

„To je ten a samej znak jako u dvou prvních zápisů, akorát jinak otočenej,“  vydechl s úžasem.

„Jak jste na to přišla,“ zeptal se jí úplně vykolejený.

„Nevím, jen tak mě to napadlo,“ řekla netečně.

„Jak jste říkala tu větu?“ zeptal se jí udiveně.

„Šíp tětivou proniká, rovnováha zaniká,“ opakovala.

„Takže podle vás je trojúhelník s přímkou symbol rovnováhy, to ovšem mění význam předchozích zápisů. U prvního by to znamenalo: Z rovnováhy vyplývá boj a ochrana. A u druhého: Z rovnováhy vyplývá boj je větší než ochrana. Ale to nemá žádnou logiku,“ namítl Marek.

„Ale z toho druhého zápisu je ta přímka nakřivo, tak to může být symbol nerovnováhy,“ vysvětlovala mu.

„Z rovnováhy vyplývá boj a ochrana,“

„Z nerovnováhy vyplývá, že boj je větší než ochrana, neboli, když šíp tětivou proniká rovnováha zaniká,“ četl nahlas Marek a dodal:

„Hm, to už dává nějakou logiku.“

„Vy jste měla být záhadolog,“ usmál se na ni.

„Ale ne, jen to vidím jiným očima než vy. S odstupem,“ odmítla jeho lichotku.

„To je možný, člověka to pohltí vrhne se po nějaký stopě a ztrácí nadhled. Nechcete se s odstupem podívat na ty praskliny u fresky, třeba byste tam našla nějaký další symboly?“ zeptal se jí.

„Proč ne, skočím pro klíče od kaple,“ řekla  Majka.

V kapli jí Marek nejdřív ukázal prasklinu, kterou měl zapsanou na papíře. „První znak je runa Trn symbol draka nebo démona. V tom druhým znaku jsem taky hledal nějakou podobu s runami a našel jsem podobu s Inguzem, ten má tvar kosočtverce a je symbolem plodnosti, ale taky může značit penis. Vzhledem k tý čárce uprostřed, by to mohl být i známý znak pro vagínu, tak jsem to považoval za oboupohlavní znak. Celý zápis pak za oboupohlavního démona, nebo taky nelidskou bytost, která vystupovala na zem z díry pekelné. Anebo to je jen šipka ukazující oběma směry,“ vysvětloval jí své dedukce.

„Anebo symbol nějakého spojení,“ řekla zamyšleně Majka.

„Myslíte, že by to mohlo mít souvislosti s tou srostlou postavou, že ona by byla démon,“ zeptal se udiveně.

„To nevím,“ pokrčila rameny.

V tu chvíli si uvědomil, jak dlouho a marně hledal nějaký důkaz o tom, že hybridní postava je démon.

„Tééda vy jste trefila hřebík na hlavičku! Já tu marně hledal důkaz o tom, že ta hybridní postava je démon a mám ho tu přímo před očima,“ řekl  s obdivem.

„Já to neodhalila, já vás jen navedla.“ usmála se.

„Tak mi ještě řekněte, co by mohla symbolizovat, ta prasklina v horní části fresky,“ řekl jí Marek.

„Mně připomíná jen dvakrát lomenou čáru,“ odpověděla mu.

„To mně taky,“ usmál se.

„Ale když horní čáru otočíte směrem dolů, dostanete půlku kosočtverce nebo trojúhelník,“ dodal.

„Nebo taky spojení,“ řekla bezděčně.

„Spojení?“ ptal se překvapeně Marek. 

„Ta čára uprostřed je vlastně společným ramenem opačně otočených šipek. Mohl by to být jinak vyjádřený znak jako tady na té prasklině dole. Tam čára uprostřed spojuje dvě opačně mířící šipky taky. Tady nahoře je ale i jejich součástí,“ vysvětlovala mu.

„No to je fakt, takže dva znaky naznačující spojení,“ řekl zamyšleně.

„Ukažte mi ten papír, ty šipky jsou myslím součástí všech zápisů,“ vyzvala ho Majka.

„No, jo máte pravdu,“ řekl uznale.

„Jsou vlastně i tady u ocasu,“ ukazoval Marek na dvě tmavší rýhy, které proti sobě tvořily tvar opačně ukazující šipek.

„Považoval jsem to za  znak Jery, ale nedávalo to žádný smysl.“

„Hm,“ řekla a dívala se na tmavé rýhy o ocasu.

„No nic jiného mě už nenapadá než, že to jsou ty samé symboly. Nic víc ze mě asi nevypadne,“ usmála se na něj.

„To nevadí, už tak jste mi dost pomohla. Otevřela jste nové možnosti vysvětlení,“ usmál se na ni.

Předchozí díl: http://formankova.blog.idnes.cz/c/13877/Tajemstvi-zahadne-lucistnice-17-dil.html#t2

Tajemství záhadné lučištnice 19. díl  http://formankova.blog.idnes.cz/c/14026/Tajemstvi-zahadne-lucistnice-19-dil.html#t2

Všechny díly zde: http://formankova.blog.idnes.cz/r/4798/Povidky.html   

Vyšlo na www.babinet.cz